11. 11. 2019
.... a tentokrát o 11 zlatých medailí za druhým Sonkalem. Navíc 34 zlatých medailí je historickým ziskem pro jednu školu v dějinách našeho svazu, který již asi těžko někdo překoná. Vždy je se však, kam posouvat a je třeba si přiznat naše velké slabiny a tréninkově se na ně zaměřit. Nicméně v tuto chvíli ve mě stále rezonují krásné okamžiky, které vyvažují neskutečné usilí s nominací, organizací, koučováním a tentokrát i šíleným bojem s propozicemi a jejich pochopením. Pokusím se jako vždy některé popsat:
- Majda Koubková vyhrála tuly i matsogi. Z mého pohledu to byl větší boj v tulech, i když měla jenom jedinou soupeřku - samu sebe. Na trénincích jsme se od STM cíleně připravovali na jednu konkrétní soupeřku v matsogi a příprava se velmi úspěšně zúročila. Majda tedy se dvěma zlaty má zdárně nakročeno za pohárem pro nejúspěšnější. Moc jí to přeju za všechnu tu tréninkovou snahu a bojového ducha. Jde skákat speciály, kde jistě není žádnou favoritkou. Nutně potřebuje aspoň nějakou medaili, aby se stala nej mladší juniorkou. Musím odběhnout koučovat jiný finálový zápas v matsogi. Poté se ihned vracím ke speciálům a už z půlky haly se snažím vyčíst v obličeji Majdy, jak to dopadlo. Má aspoň nominačku? Ksakru ta Majda se furt tváří stejně. "Tak jak to dopadlo, Majdo?". Podívá se na mě a s úplně stejným výrazem mi klidně sdělí "Sem to skočila všechno. Sem jediná." Nevěřím, ptám se jako nějakej postih ještě dvakrát na to samé než začnu Majdu objímat....
- Martin Kohout jede poprvé na MČR a závody vůbec. Vlastně se nejdřív musí rozmyslet, jestli půjde na operaci ramene nebo na závody. Rozhodl se dobře. Potom ho ještě stihne potkat nepřijatelný svazový výklad propozic, že 4. a 3. kupy nesmí závodit ve veteránech. V den registrace děláme zkoušky na červený pásek na speciální vyjímku prezidenta svazu. Že to nebyly žádné odfláknuté zkoušky, svědčí i fakt, že v prvním zápase v tulech vyhrává za hezké Toi gye. Druhé místo v tulech je již samo o sobě úspěchem. Nastupuje na matsogi a hned s veteránským reprezentantem, který z posledního MS přivezl dvě stříbra před pár měsíci. To se samozřejmě Martin dozvídá až z tohoto textu. Reprezentant odolává asi polovinu prvního kola a potom již jasně nastupuje Martinův nepřekonatelný fyzický fond. Smrští základních technik drtí svého soupeře, který již poslední část zápasu odevzdaně a zcela zničeně jenom odstepuje. Kdyby si Martin při tomto zápase nezablokoval krk, tak by finále s dalším reprezentantem, kterého si po tatami také pořádně prohnal, mohlo dopadnout ještě lépe. Martine, příště budu lépe poslouchat svoje učitelské instinkty, a když nám bude chybět někdo v seniorském týmu, tak jistě víš, na koho se obrátím!!! Kam se můžeme za rok technicky posunout? To je otázka, která mě u "takového materiálu" velmi baví a těším se moc na tuhle práci velmi.
- a další a další Vendy Snížková posunutá do seniorek poráží reprezentantku, Ondra Pavlas téměř nej mladší junior, Lenka Seménková konečně nej veteránka (jestli někde řekne, že jenom v goldech, tak ho osobně inzultuju), Petr Skalický se oklepe po prvním nomo neúspěchu a za tým letí proti síti a přípravný postoj dělá téměř venku z budovy, veteráni a veteránky , které jsem musel některé prakticky dotlačit lokomotivou na mistrovství, vyhrávají jedno zlato za druhým a výborná nálada v týmu posvěcená kebabem.
Děkuji všem za tento jedinečný zážitek. Všem, ale nechápejte jako všem jenom závodníkům. I když si to možná neuvědomujete, tak ty medaile , které máte doma, tak za ně vděčíte hlavně svým rodičům, svým učitelům a všem článkům našeho jedinečného organizačního týmů kaučů, administrativy, rozhodčích atd...
Dneska buďte hrdí na svoje TKD, naší školu a výkony našeho týmu. Zasloužíme si to!!!
TAEKWON!!!