Historie školy TKD I.T.F. Hosin Sool

Prehistorie Školy tkd I.T.F. Hosin sool se píše od počátku roku 1997. Tehdy za mnou přišel před tréninkem můj učitel Jirka Gazda a krátce mluvil o mistrově přání, že by někdo z vyšších pásků měl mít vlastní skupinu. Jirka se mě zeptal, jestli bych to nechtěl být já. Samozřejmě jsem s nadšením přijal a první na co jsem se zeptal bylo, jestli mi může pomáhat Michal Kindl.

První tělocvična, ve které jsme měli první trénink ve své vlastní skupině, byla menší tělocvična ZŠ Jeremenkova v Praze 4. S Michalem jsem se postavil před přibližně 40 lidí, kteří nabuzeni po exhibici přišli zkusit taekwon-do a začal jsem mluvit. Jirka Gazda tehdy stál u dveří jako pozorovatel a rádce. Na těchto již téměř legendárních trénincích si zkusili poprvé tkd také naši nejstarší členové jako např. Jan Kindl, Ondřej Bruna, David Stirber, Lukáš Zimmel, David Lobl nebo Daniel Mašek a spousta dalších a dalších třeba již zapomenutých žáků. Školné tehdy bylo měsíčně 150 Kč za dva přibližně hodinové tréninky týdně, ale začátkem nového školního roku jsme museli zdražit na 200 Kč měsíčně.

Koncem tohoto školního roku se mě Jirka zeptal, jestli nechci mít tuto skupinu jako samostatnou školu. Mít vlastní školu byl pro mě velký sen, takže jistě víte, co jsem tenkrát odpověděl. Na nejbližším tréninku s mistrem si mě mistr zavolal a zeptal se mě, jestli jsem to já, kdo chce mít vlastní školu. Pan mistr mi nabídl okamžitě pomoc formou návštěv na tréninky a s Jirkou se nabídli, že mi pomohou novou školu dojednat na svazu.

O prázdninách se několik členů školy zúčastnilo soustředění v Sušici pod vedením Jirky Gazdy, které bylo fyzicky velmi náročné. Dodnes si pamatuji, jak jsem tehdy asi 7-letého neustále brečícího Davida Lobla tahal za ruku a chvílemi poponášel, abychom jako skupina doběhli v limitu. Davide, už bys mě to měl taky začít oplácet a při běhání mě poponášet. V druhé polovině prázdnin jsem pořádal soustředění já u mě na chatě v Čisté u Rakovníka. Tato chata již tehdy byla ověřená jednou malou skupinkou karatistů z minulého roku (na příběhy z tohoto soustředka se ptejte třeba Radka Pěkného nebo Milana Dolejše) a ani ne 10 žáků a jeden trenér jsme zde strávili první mnou organizované soustředění naší školy. Tady jsem pro změnu musel při běhání bojovat s asi 8-letým Davidem StirberemJ. Tato chata se nám stala útočištěm ještě po několik dalších letních a zimních soustředění.

Začátkem nového školního roku 97/98 jsme začali zajišťovat patřičné formality. Nejdřív bylo potřeba vymyslet název, napsat stanovy a udělat znak. Dlouho jsem nad názvem přemýšlel a velmi se mi líbil název Juche, ale nakonec jsem přišel za Michalem s názvem Hosin sool. Pamatuji si, že jsme tenkrát zvažovali i další varianty jako třeba Yopcha atd. … Snad bohudík vyhrál Hosin sool, protože už tehdy jsme se chtěli odlišit od většiny sportovních škol názvem, který zároveň vytyčuje i smysl našeho tréninku na rozdíl od získání medailí. Stanovy jsem vytvořil podle několika již funkčních s vlastními drobnými úpravami. Naší snahou bylo vytvořit opravdu demokratické občanské sdružení s funkční valnou hromadou již zodpovědných taekwon-distů. Co se týče znaku, udělal jsem doma několik návrhů lichoběžníkového obrázku a ukázal je Michalovi. Michal na to navrhl svůj, který dodnes používáme. Vycházeli jsme z myšlenky, že chceme, aby znak byl jednoduše nakreslitelný a zapamatovatelný výjimečným tvarem za použití stejných barev jako jsou na znaku ITF.

Celý tento školní rok jsme fungovali v počtu asi 30 lidí v jedné tělocvičně na ZŠ Jeremenkova. Často jsme také spolupracovali se školou Panter v Kralovicích. Díky tomu, že Jaroslav Urban, vedoucí kralovické školy, se mnou začínal v Ge-baeku a já měl o dvě vesnice dál chatu, kam jsem pravidelně s rodiči jezdil, požádal mě Jarda, zda bych mu nepomáhal s tréninky. Kromě vedení běžných tréninků jsme uskutečnili v kralovické tělocvičně také mnoho cvičebních víkendů.

Následující školní rok 98/99 jsme kromě ZŠ Jeremenkova začali vést tréninky v Modřanech na sousedících školách Rakovského a Angelevova a to na každé jednou týdně. Mimochodem páteční od 15:00 do 16:00 na "Rakárně" je zatím nejdéle fungující trénink beze změny času nebo lokace. S maximálním možným počtem tréninků mi pomáhal samozřejmě Michal stejně jako na víkendech a soustředěních. Počet členů byl víceméně konstantní a nepřesáhl padesátku.

Začátkem tohoto školního roku jsem také úspěšně složil zkoušku na druhý dan (29.9.98), čímž se alespoň částečně pozvedla danová úroveň naší školy. Přestože jsem s Michalem dělal první dan společně, nemohl tenkrát bohužel Michal zkoušku vykonat, protože nebyl delší dobu členem svazu (poučení pro všechny - hlídejte si placení svazových známek, i když třeba vite, že delší dobu nebudete na tréninku!) Během dalšího školního roku 99/00 jsme začali vyučovat také v centru Prahy v Linhartově nadaci mezi ulicemi Štěpánská a Vodičkova. Mírně nám narostl počet členů, přesto jsme však vždy měli problém poslat předepsaných 25 členů na zkoušky, a proto těchto několik prvních let dělali zkoušky všichni, kdo měli průkaz a odčekáno. Samozřejmě jsme provozovali jako nyní přezkoušení, ale nakonec jsme pustili všechny, aby se zkoušky mohly konat, takže úroveň zkoušek nedosahovala ani zdaleka našeho dnešního standartu. Velmi nízké počty účastníků byly také typické pro soustředění - výjimkou nebyli tři-čtyři účastníci. Śkola byla v této době značně prodělečná a financování z mého hubeného učitelského platu přestávalo stačit. Příspěvky na fungování ani žádné granty (ještě jsme neměli vyběhané patřičné dokumenty a já se už o více věcí starat nemohl), ale mnohému pomohly dva desetitisícové kontokorenty na mých studentských účtech.

3.12.1999 byl pro Školu taekwon-do I.T.F. Hosin sool významným dnem. Ministerstvo vnitra registrovalo naše stanovy. Sice jsme již byli před svazem samostatnou školou, ale až tehdy se mi podařilo vyřídit vše potřebné. Prostě to tenkrát nijak nepospíchalo a malinkatý oddíl nebyl nijak bytostně důležitý. (Tomu nasvědčuje i registrace u Pražské tělovýchovné unie, která proběhla přibližně až o dva roky později.) Zakládajícím výborem jsem byl já jako budoucí předseda a moje sestra a matka. Každý rok od tohoto data organizujeme oslavu založení ve stylových čínských restauracích (první byla Štěstí na Chodově, potom Červené jablko nejdříve na Výtoni a poté opakovaně v Žitné). Po ohlase první takové oslavy jsme se rozhodli, že se také budeme scházet ještě jednou v roce za obdobným účelem na oslavu čínského Nového roku (kromě zmiňovaných čínských restaurací také Zátiší na Budějovické nebo čínská restaurace Na Moráni).

Stejně tak typickými pro naši školu jako oslavy s bohatým menu, tombolou, později dekorací nových černých pásů atd… se staly tématické i méně tématické výlety. Oblíbenými se staly především několikrát opakované výlety na Liběchov a Zbraslav, kde jsou umístěny naše dvě největší asijské sbírky. V rámci soustředění jsme potom navštívili množství dalších památek, slezli mnoho skal, užili si studené vodopády a o veřejných pracích nemluvě (kdo nerozumí viz. první díl encyklopedie).

V létě 2000 jsme uskutečnili letní soustředění, které jsme poprvé mohli nazvat Velké. Na chatu v Čisté a do přilehlých stanů se vtěsnalo přes 30 účastníků z naší a kralovické školy. Tenkrát jsme podnikli asi i nejdelší pěší výlet - přibližně 30 km k Berounce na Krakov, z toho slušný kus po kolejích. Šly i malé děti stejně jako Lukáš Zimmel v pantoflích nebo nezapomenutelný Štěpánek s probodanými chodidly z kamikaze výběhu do strniště. Tenkrát také navštívil naše soustředění poprvé pan mistr Hwang Ho-yong a v kralovické tělocvičně s ním byl jedinečný trénink a zkoušky.

Koncem následujícího školního roku 00/01 naše škola vstoupila do Střediska talentové mládeže Praha II. A od té chvíli jsme se pravidelně účastnili akcí STM jako jsou závody či soustředění. Na popud Dana Maška vznikla také nové skupina na Praze 8 Čimicích při ZŠ Libčická a to nejdříve jako školní kroužek. Také jsme již místo Linhartovy nadace cvičili na legendárním "Karláku". Stejně tak ZŠ Jeremenkovu jsme vyměnili za tělocvičnu ZŠ na Planině především díky nevrlému řediteli René Čermákovi.

Nemohu zde také zapomenout ani na to, že v prosinci 2000 vyšlo první číslo našeho školního časopisu Hosin Sool.

Toto léto jsme naposled byli na letním soustředění na chatě v Čisté. Kouzlo této akce v mnohých z nás zanechalo hluboké zážitky, například na vodní trio sirén Dominik, Erik, Matěj, či na "toaletní papír" bier týmu nebo na pohotového "Kaprfílda" a v neposlední řadě i Standovy trpitelské nohy. Mimochodem Stanislav Pomyje byl náš první místopředseda - posléze byl vystřídán Radkem Pěkným.

Tohoto soustředění se také účastnil profesionální hudebník a perfektní člověk Petr Kroutil, který se zasloužil o organizaci naší první mimopražské skupiny v Kouřimi, jejíž dva členové (Anna Syblíková a Jiří Jeneš) již koncem tohoto roku zvládli zkoušky na 8. kup za 70 a obdrželi tak poprvé v historii naší školy pásek navíc. První trénink v Kouřimi byl na podzim roku 2001. Petr nám také postupně nabídl na tři cvičební víkendy svoji chatu tamtéž. Zde bych neměl zapomenout ani na Víťu Šmejkala, u kterého jsme byli nejen tento rok na červencovém soustředění - statek v Hradových Střimelicích.

Koncem školního roku 01/02 k nám přestoupil Zdeněk Adamojurka, se kterým jsem založil další mimopražskou skupinu v jeho bydlišti Kožlanech. Zdeněk se o rok později stal dalším řádným trenérem naší školy po mně a Michalovi.

Díky velkému množství tréninků a soustředění se tento rok velmi zvýšila technická úroveň naší školy a tehdy zkoušející komisař pan prezident Ladislav Burian se nechal po zkouškách slyšet, že jsme opět dosáhli nejlepšího výsledku ze všech škol v ČR. Celkový průměr všech zkoušených se tehdy pohyboval kolem 67! Od té doby se naše žákovské zkoušky již neodchýlily od výborného standartu. Dalším komisařem v nepřítomnosti pana mistra se stal jednou i Miloš Veselý, vedoucí Akademie Kerberos. Tento rok jsme se také poprvé jako škola účastnili MČR a hned jsme si odvezli několik cenných kovů. Začali jsme také vést řádné tréninky i přes letní prázdniny v parku na Dobešce a Velké letní soustředění se konalo v překrásné skryjské přírodě.

Školní rok 2002/03 se stal v historii naší školy zásadním. Začali jsme fungovat v mnoha dalších lokacích - Hradec Králové, Kostelec nad Černými Lesy, Vranné nad Vltavou, Rakovník, Průhonice a "Karlák" jsme vyměnili za skvělou tělocvičnu na Střeleckém ostrově. Během roku jsme se stali jednoznačně nejrozšířenější a nejpočetnější školou v ČR. Hodně tomuto pomohly dvě skutečnosti. Za prvé já jsem přerušil svoje studium na Pedagogické fakultě UK (pokračoval jsem pouze na trenérské škole při FTVS UK obor TKD ITF), přestal jsem učit na střední škole, přestal jsem aktivně cvičit a učit další bojová umění (především taichi) a začal jsem se TKD věnovat profesionálně. I přesto, že jsem všechen čas věnoval organizaci, tréninkům a všemu, co škola potřebovala, ani zdaleka nebylo možné stíhat všechno sám. Prakticky až do této chvíle jsem se mohl spolehnout co se týče tréninků pouze na Michala, ale najednou se naskytlo mnoho dalších oblastí, ve kterých bylo potřeba něco pro školu udělat. Na prvním místě zde musím jmenovat Tomáše Komrsku, který odvedl a stále odvádí velký kus práce především co se týče organice, ale i vedení tréninků. Tomáš nastoupil do naší školy jako civilní služba a kompletně převzal starost o granty a zaměstnance (nejdřív jím byl Radek Pěkný a od léta 2003 já). Ulehčilo se mi i v redakci a už nebylo potřeba psát skoro celý časopis sám především díky stále výkonněji pracujícímu Pavlu Charvátovi. S webem hodně pomohl na začátku Arcadius Ahuansou, poté Daniel Mašek a nyní má na starost naše stránky Lukáš Linhart. Stejně tak s menšími úkoly začali pomáhat další a další z již velmi početné školy.

V této sezóně se také poprvé naši žáci objevili na danových zkouškách. 6.10. 2002 zdárně složili zkoušku na první dan David Stirber, Jan Kindl, Vít Šmejkal a Zdeněk Adamojurka, stejně jako později k nám přestoupivší Jaroslav Pekárek. Ten samý den vykonal zkoušku na II.dan i Michal a to se speciální pochvalou za excelentní technický výkon.

Pravidelně jsme začali pořádat pět soustředění ročně a na těch povedenějších se vystřídalo i přes 60 lidí včetně návštěvy pana mistra s rodinou, kterého jsme měli možnost v prosinci 2002 znovu uvítat na ruzyňském letišti při jeho třetím příjezdu do ČR. Velmi se nám osvědčila sokolovna ve Studenci jako ideální místo pro podzimní až jarní soustředění.

Kromě oblastních soutěží, STM, Poháru tří škol (Toi gye, Kwang myong a Hosin sool) jsme se také podruhé objevili na MČR. Michalovi se podařilo nenalézt žádného soupeře v nabité kategorii tuly I. danů a já ač taky neporažen ve II. danech jsem odcházel se stříbrem, protože jsem kvůli zranění nenastoupil do finále. Díky medailím v matsogi a také wiroku (tam společně s Michalem) jsem se stal jediným seniorem A, který byl na tomto MČR ve třech finále. Hodně nadějí jsme vkládali také do Petra Vápenky - čerstvého nejlepšího juniora B pražské oblasti. Přestože několik skupin bylo značně ztrátových - na tréninky nedocházelo třeba ani 5 žáků - rozhodl jsem se, že v duchu ideálů TKD nebudeme rušit žádnou skupinu, jen protože není výdělečná. Vždyť na tomto principu vznikla i celá tato škola. U Valné hromady jsem našel většinou odezvu a myslím, že je ke cti naší organizace, že jsme zatím žádnou skupinu nezrušili.

Naopak začátkem školního roku 2003/4 jsme začali působit na dalších lokacích - Chlumec nad Cidlinou, Chomutov, Louny, Rokycany, Benešov, Beroun, Mníšek pod Brdy, Dobříš, Praha Spořilov a tělocvičnu ZŠ Na planině jsme vyměnili za útulnou sokolovnu v Krči. Naše škola se rozrostla na přibližně 300 aktivních členů, čímž jsme bezkonkurenčně potvrdili krédo největší školy v naší republice.

Poprvé jsme také již mohli zavést speciální trénink pro černé pásky, kterého se zúčastňují i členové dalších škol.

Na Mistrovství republiky Michal potvrdil svoji neporazitelnost v sestavách a já jsem vyhrál tradičně nejobsazenější kategorii wirok seniorů A. Třetí zlatou medaili přidala Jana Picmausová v tulech. Konečně jsme se také stali nejúspěšnější školou na již tradičním Poháru tří škol.

V prosinci nám přibyli do počtu další dva první dani - Daniel Mašek a Pavel Charvát. Mě se povedlo zdárně vykonat zkoušku na III.dan. Protože k nám další černí pásci přestoupili (Lukáš Linhart, Lukáš Zeman) a někteří znovu začali cvičit (Jan Weidlich, Jiří Borek), začala nás být slušná skupinka černě lemovaných toboků - zatím jen dole na kabátu :-). Koncem školního roku také zkoušku úspěšně zvládl Radek Pěkný.

Začátkem roku 2004 jsme také uskutečnili setkání bývalých členů Školy Ge-baek, kde jsem Jirkovi Gazdovi nabídl spojení našich škol...

To be continued...
Martin Zámečník